Už ste videli poslov Vianoc? Ak nie, tak na dvoch sa práve dívate. S nabaleným kufrom, naplneným darčekmi, sme sa vybrali na spoločné stretnutie.

           Nezabudli sme ani na seba a dovolili si malé potešenia s vianočnými stuhami. Našou najväčšou radosťou boli i tak naše spoločné chvíle, ktoré nenahradí žiaden mail, žiadna správa.

V Omšení, pred Vianocami 2006

V Sivicích, před Vánocami 2006

           Omšenské deti sa nevedeli darčekov dočkať a tak som sa nechala prehovoriť a pustili sme sa do Vianočného rozbaľovania. Nikto neobišiel naprázdno. Každý dostal darček od výmyslu sveta: plyšové malé hračky, perá, sladkosti, autíčka, obrázky, vrúcne pozdravy v rôznych podobách.  Dokonca ešte aj naša Bojnička dostala čiapku, aby jej nefúkalo do uší.

            

A ja? Dostala som nádhernú šálku na kávu či čaj v plechovke. Ukryla som si hneď do nej moje tajomstvá.

 

späť

zpět

           Tolik jsme se těšili na tento den. A byl opravdu štědrý. Vždyť tolik dárečků a pozdravů od našich kamarádů u nás ve škole ještě nebylo. Každý jen čekal, které překvapení je právě pro něj. Nejprve jsme odhalili, co se skrývá v plyšové punčošce a pak jsme jen slyšeli: Majce od Katky, Lucce od Lucky, Davidovi …..A nejkrásnější bylo, že došlo na každého a všichni měli radosti plno.

   

Na zdraví a veselé Vánoce jsme si připili nefalšovaným pravým capuccinem.