zpět

Místo kde žijeme, kde máme rodinu, kamarády, kam se rádi vracíme, to je náš domov.  A znát svůj domov, kde vyrůstáme, chodíme do školy by měl každý z nás. Pojďte se s námi podívat, jak jsou naše Sivice krásné a co všechno o nich známe.

Smírčí kámen ze 17. století

Barokní kříž.

Sportovní areál.

Sakrální pomník z roku 2000

Letecký snímek Sivic.

Škola dnes a před sto lety

V hodině prvouky.

Socha sv. Floriána.

 

             Je středa 13. března a naše objevování pokračuje, tentokrát na návštěvě u paní starostky  Marie Kousalové, která nás všechny osobně mile vítá. Podat ruku a představit se na půdě obecního úřadu je pro všechny děti čest. A jsme tu proto, abychom se dozvěděli, co vše má naše paní starostka na starosti, co zařizuje, co pro nás všechny v naší obci dělá. ……

 

    Ceníme si také blahopřání k našemu úspěchu v minulém projektu. A je tu malé překvapení.  Při pohoštění nám paní starostka zarecitovala  pohádku O perníkové chaloupce a tak jsem poznali, že i prostředí obecního úřadu se na malou chvíli může proměnit v prostředí pohádkové.  Děkujeme moc.

Fotogalerie

     Po návštěvě u paní starostky jsme postoupili o poschodí výš – do sivické knihovny. U dveří nás už vítá paní Mudrochová, která se o místní knihovnu stará. Toto prostředí není pro naše školáky neznámé, většina z nich se stala pravidelným návštěvníkem.

 

Mezi více jak 6 000 knížkami objevujeme pohádky, romány, povídky, encyklopedie, časopisy a mnoho zajímavých informací. Každý si přichází na své a nám zbývá vyslovit přání, aby malých čtenářů přibývalo více a více.

Děkujeme paní knihovnici za milé přivítání a cenné informace a snad někdy příště nashledanou.

   

     Je pátek 23. března, prší a my se ze školy chystáme na další návštěvu. Naším úkolem je najít nejstarší zmínku, slovo ze sivické kroniky. Proto jsme navštívili paní Ondráčkovou, maminku od Hedviky ze 4. třídy, která píše sivickou kroniku. Dozvěděli jsme se, že první sivickou kroniku psal od roku 1924 pan Bajer a první písemná zpráva v ní je z  roku 1317.

     

           Zajímaly nás  zprávy o naší škole a vesnici jak z minulosti, tak i současnosti. Hledali jsme také jména rodičů, která se zapisovala při narození.

    

           Chvilka zkoumání utekla jak voda, otvíráme deštníky a s poděkováním za milou návštěvu a pohoštění odcházíme zpět ke škole.

                                                                 Děkujeme.

 

 

slovo od partnera

 

Pošiljamo vam razglednico iz našega kraja.

Vsi udeleženci projekta pozdravljamo vaše mame, stare mame in žene. Želimo jim veliko zdravja in sreče. Kot darilo jim pošiljamo pesmico od slovenskega pesnika.

 

Tone Pavček: Mama je ena sama.

 

Mama je ena sama,

prva radost je mama,

prvi spev nina - nana

prva beseda: mama!

 

Dajmo vse rože mami,

dajmo vsa sonca mami,

pesem ki v nas se drami,

dajmo, zapojmo mami:

 

Naj ne ostane brez mame

nihče na širnem svetu,

naj žive naše mame,

mame – najlepše na svetu.

 

 

Posielame Vám pohľadnicu z nášho kraja.

 

Všetci priatelia projektu pozdravujú všetky české mamy, staré mamy a ženy. Želáme im veľa zdravia a štastia. Ako darček im posielame básničku, ktorú sme našli v našej knižnici a je venovaná mame.